10 důvodů pro volnou hru

1. Děti jsou zrozené ke hře

Lidé jsou "homo sapiens" a "homo ludens", tedy moudří a hraví. Hra je pravděpodobně jednou z nejstarších kulturních technik lidstva. Lidé sdílejí instinkt hry s mnoha dalšími savci. Protože evoluce vytvořila toto chování, je v lidech nutkání hrát si hluboce zakořeněno. Žádné lidské dítě není třeba ke hře stimulovat, motivovat nebo povzbuzovat. Prostě si hrají - kdekoli a kdykoli.

2. Hra je pro děti základní potřebou

Stejně jako jídlo, pití, spánek a péče o tělo je i hraní základní lidskou potřebou. Pro reformní pedagožku Marii Montessori je hra prací dítěte. Když si děti hrají, věnují se hře vážně a soustředěně. Hra je hlavním zaměstnáním dítěte a zároveň odrazem jeho vývoje. Samostatná aktivní hra podporuje procesy učení a rozvoje dětí různými způsoby.

3. hraní je zábavné a příjemné

Žádné dítě si nehraje s úmyslem naučit se něco užitečného. Děti si vášnivě hrají, protože je to baví. Těší je jejich samostatná činnost a vlastní účinnost, kterou zažívají. Děti jsou od přírody zvědavé a zvědavost je nejlepší didaktický nástroj na světě. Neúnavně zkoušejí nové věci a získávají tak cenné životní zkušenosti. Učení hrou je příjemné, celistvé učení, protože se do něj zapojují všechny smysly - dokonce i tzv. nesmysly.

4. hraní trénuje tělo

Základní funkcí hry bohaté na pohyb je trénink ještě malého těla. Posilují se svaly, šlachy a klouby. Zkouší se pohybové sekvence, koordinuje se a nacvičuje. Tímto způsobem se dosahuje stále složitějších akcí. Radost z pohybu se stává motorem zdravého vývoje, takže se může rozvíjet uvědomění si těla, vědomí, kontrola, bezpečnost pohybu, vytrvalost a výkonnost. Fyzická námaha a emocionální zapojení jsou výzvou pro celou osobnost. To vše podporuje celkový rozvoj osobnosti. Významně k tomu mohou přispět také dobrodružné a herní postele. Zejména proto, že "trénink" probíhá denně a mimoděk.

5. Hraní a učení jsou tým snů

To, co se zpočátku jeví jako rozpor, je ve skutečnosti tým snů, protože hraní je nejlepší možný způsob, jak děti povzbudit. Je to elementární forma učení v dětství. Děti chápou svět prostřednictvím hry. Vědci zabývající se hrou a dětstvím předpokládají, že dítě si musí do nástupu do školy samostatně hrát nejméně 15 000 hodin. To je přibližně sedm hodin denně.

6. hraní snižuje stres

Když pozorujeme děti při hře, vždy vidíme, že zpracovávají dojmy prostřednictvím hry. Při hraní rolí se odehrávají krásné, veselé, ale i smutné a děsivé zážitky. To, co si dítě hraje, má pro něj smysl a význam. Nejde ani tak o dosažení určitého cíle nebo výsledku. Mnohem důležitější je proces hry a zážitky, které mohou prostřednictvím hry získat samy se sebou i s ostatními dětmi.

7. Hra je sociální učení

Věkově a genderově smíšená herní skupina nabízí ideální vývojový rámec pro sociální učení. Když si totiž děti hrají společně, je třeba realizovat různé herní nápady. K tomu je třeba uzavírat dohody, domlouvat pravidla, řešit konflikty a domlouvat možná řešení. Individuální potřeby musí jít stranou ve prospěch herního nápadu a herní skupiny, aby se společná hra vůbec mohla rozvíjet. Děti usilují o sociální propojení. Chtějí patřit do herní skupiny a rozvíjejí nové způsoby chování a strategie, které jim to umožňují. Hra otevírá cestu k sobě samému, ale také od sebe k vám k nám.

8. hra podněcuje kreativitu

Děti si hrou vytvářejí vlastní realitu. Neexistuje nic nemožného - díky bujné fantazii je možné téměř vše. Představivost, kreativita a hra jsou bez sebe navzájem nemyslitelné. Dětské herní aktivity jsou komplexní a zároveň nápadité. Jsou neustále nově spoluvytvářeny. Během hry často vznikají problémy, které je třeba řešit. Hledání řešení je podstatnou součástí hry. Toto učení prostřednictvím objevování je aktivním osvojováním si světa jako takového.

9. hra překonává hranice

Hra je velmi důležitá pro přátelství a mezikulturní a mezijazykové kontakty. Školka je místem, kde se žije sociokulturní rozmanitostí. Klíčem k setkávání a sounáležitosti je hra. Prostřednictvím hry děti vrůstají do své kultury a prostřednictvím hry navazují vzájemné kontakty, protože při hře všechny děti mluví stejným jazykem. Dětská otevřenost vůči ostatním a zájem o nové věci překonává hranice a umožňuje rozvoj nových vztahových vzorců.

10. Hra je právem dítěte

Děti mají právo na volný čas, rekreaci a hru. Toto právo na hru je zakotveno v článku 31 Úmluvy OSN o právech dítěte. Výbor OSN pro práva dítěte zdůrazňuje, že hra dětí by měla být nezávislá a méně řízená dospělými. Úkolem center denní péče je umožnit dětem nerušenou hru v podnětných prostorách - uvnitř i venku. Pedagogika podporující hru umožňuje dívkám a chlapcům rozvíjet jejich herní dovednosti a rodičům se podílet na tom, jak dobře se jejich děti hrou rozvíjejí.

Poprvé publikováno v časopise Kindergarten heute 10/2017, s. 18-19.